Olga Schoberová

"V době, kdy jsem byla populární, jsem si to neuvědomovala. Jedině teď když se dívám na fotografie, tak si říkám: Proboha, vždyť já jsem byla skutečně hezká." Český film se od svého počátku hemžil krásnými ženami, ale až s příchodem Olgy Schoberové získal své první nefalšované „bimbo“, ryze okrasnou dřevinu s aurou západní sexbomby, ještě posilovanou rolemi s anglickými jmény ve snímcích karikujících pokleslé západní žánry. Z reklamního plakátu na plzeňské pivo a parodií na americké filmy to jako první češka dotáhla až na stránky Playboye a do samotného Hollywoodu a bylo nanejvýš symbolické, že její nejvýznamnější rolí se stal zhmotněný sen Jessie. Protože nic jiného Olga Schoberová nebyla. K věčné slávě jí stačily pouhé čtyři filmy, natočené na střídačku s naší komediální špičkou, tandemy Lipský-Brdečka (LIMONÁDOVÝ JOE, ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA) a Vorlíček-Macourek (KDO CHCE ZABÍT JESSIE, PANE, VY JSTE VDOVA). Pánům režisérům nutno přiznat, že dobře věděli v jakých rolích chce Olgu mužské publikum vidět a podle toho (a na základě jejího nepříliš širokého hereckého repertoáru) jí je psali přímo na její božské tělo. V každém ze zmíněných čtyř filmů tak byla Olga povinně spoutána, v LIMONADOVÉM JOEOVI jí hrozilo zprznění ústředním padouchem, v KDO CHCE ZABÍT JESSII? byla zmrskána a v PANE, VY JSTE VDOVA! na ní byly roztrhány šaty. Pro film získal fakturantku pražského Technomatu přivydělávající si toho času focením pro reklamu režisér Antonín Kachlík, který ji obsadil do vedlejší role své hudební komedie s Jiřími Suchým a Šlitrem BYLO NÁS DESET (1963). V té době chodila s kreslířem Kájou Saudkem, který jí údajně poradil, aby se obarvila na blond. Hned její druhý film, westernová parodie pánů Lipského a Brdečky LIMONÁDOVÝ JOE (1964), kde si zahrála neposkvrněného anděla Winnifred vířícího svými křídly prach na Divokém Západě, dvojím způsobem definoval její další hereckou kariéru. Jednak ji zaškatulkoval do ozdobných rolí sladkých naivek a pak jí jako herečce z východního bloku otevřel ty nejdůležitější dveře a sice ty v železné oponě. Československý Filmexport ji následně úspěšně prodal rovnou do čtyř zahraničních filmů (tři z nich byly westerny) a hned na natáčení toho prvního se poznala se svým prvním mužem, americkým hercem a kulturistou Bradem Harrisem. Poté se s velkou pompou vrátila zpátky do českého filmu a po právem zapomenuté kriminálce SLEČNY PŘIJDOU POZDĚJI (1966) a nahořklé komedii FLÁM (1966), ztvárnila svou druhou nejznámější roli. Byla jí Jessie, vynálezkyně antigravitačních rukavic se spoře oděným tělem sexbomby, kterou si z comicso-vých políček vysní do reality roztržitý hlavní hrdina comicsové parodie dua Vorlíček-Macourek KDO CHCE ZABÍT JESSIE? (1966). Ačkoliv doma na hlavní role nikdy nedosáhla, venku si v následujících letech vydobyla hned tři, bohužel jen v zapomenutém lechtivém trashi jako bylo Hammerovské dobrodružství VENGEANCE OF SHE (1968) či italské produkce LUCREZIA BORGIA (1968) a CALDE NOTTI DI POPPEA, LE (1969). V roce 1969 se její fotografie objevila v Playboyi mezi fotkami sexuálních symbolů toho roku, mj. i Ursully Andress a Brigitte Bardot, ke kterým byla venku často přirovnávána. Ve stejném roce se také rozvedla s Harrisem a vzala si filmového producenta Johna Calleyho, kterého předtím poznala na večírku u Barbary Streissand, kam ji vzal Miloš Forman.